Musím lépe číst

spřátelené blogy. Když psal Jiřík, že chce v úterý běžet "ze zřejmých důvodů" 39 km, myslela jsem, že je to trénink na H8. Věc se ale má tak, že důvod byl jiný. Že prý psal na svém blogu Duri, že když má narozeniny, běží v ten den tolik kilometrů, kolik mu je let. No, v nejhorším si to dokrouží kolem baráku. 39 dneska nedám, Vláďa by v pátek nebyl rád, kdybych se zrušila. No nic, vynahradíme si to  v únoru, těch km bude výrazně víc :-)

Happy birthday Jiří.

Lysá? Proč ne.

Varování meteorologů zněla: tropické teploty, vzduch ze Sahary, omezte fyzickou aktivitu. Ideální pro Běh na Lysou, ne? (8400 metrů a převýšení 704 metrů)

Před startem je to ještě sranda

pro někoho i cestou

baví nás to ale všechny.

Do cíle jsme dorazili všichni

Jiřík nemá fotku, protože tam byl první :-)

Ještě jsme seběhli dolů, zapili to Birelem, opláchli se v Mohelnici a hurá domů.

A v neděli odpočinkový den, cyklovýlet s rodinou, taky dobrý, ne?

Pomsta za kopřivy?

Ó, jak jsem byla naivní, když jsem psala Jiříkovi: nejdeš v týdnu běhat?
Jo, ve středu ve 3 z práce, přidáš se?
Ještě jsem měla šanci říct že se mi to nehodí.
Ještě jsem mohla říct, že je moc horko, že půjdu až večer...
Hloupě jsem se zeptala, kolik chce běžet. Že prý jako minule, 25 až 30, ať nám zbudou síly na sobotní běh na Lysou.
Příště to musím vymyslet jinak. Třeba kolem našeho baráku. Vždyť jenom než jsme se sešli, bylo to 3km. A to horko. Že prý na co trénujeme, ptal se nějaký domorodec. My běžíme jenom tak, nás to baví, odpovídám. V takovém horku?
Kopřivama to tentokrát nebylo, na kukuřici jsme taky jenom koukali, ale i tráva na polní cestě není úplně zadarmo.
Tady to běhávám kolem bunkru.
Jasně, proč bychom si to neprodloužili.
Závěr: sama bych určitě neběžela tak dlouhou a tak rychle (že prý mě musí vytrénovat na maraton za 3:45) a docela ráda jsem byla navštívit moji matku, abych si po 31 km trochu odpočinula :-)

http://connect.garmin.com/activity/347641185

Goral jsem a goral budu

Jiřík našel pěknou alternativu místo Brněnského masakru. On je na vymýšlení expert. Onehdá vymyslel takový lehký nedělní výklus zhruba na 46,5 km Netrefil se ale do volného víkendu, tak to zatím necháme jenom na papíře. Nebo ho ještě několikrát protáhnu kopřivama a kukuřicí a ony ho roupy přejdou :-)

Ale Goralský maraton našel pěkně. A protože goralové jsou tvrďáci, tak nemá maraton 42 ale 52 km :-) Ale jsou tam i kratší trasy. A kdo by přece jenom chtěl stihnout i BM, může.

Takže, přátelé, vyhlašuju GM jako oficiální akci Běžeckého kroužku. Zvýhodněné startovné je do 31.7. a bylo by dobré se domluvit a poslat platbu společně, ať ušetříme na poplatcích.

Tož hlaste se, jsme přece všichni goralové a goralky.

http://www.youtube.com/watch?v=b0hd0yBZdro

Prázdniny u babičky, aneb návrat do dětství

Přesně tak jsem se cítila  u babičky Dorisky ve Svobodě nad Úpou.

Starala se o mně jako o vlastní a ještě se k tomu nádherně usmívala.I očima.

To se to pak skotačilo po nádherných Krkonoších! A vůbec nevadilo, že nám půlku cesty přes Rýchory a Liščinu  lilo jako z konve. Pořád tam je na co se koukat - nádherné staré i nové chalupy, kvetoucí náprstníky, lilie, kýchavice Léblova, stopy po povodních, smírčí kříže,kostely, hřbitovy...prostě nádhera!

A jen co jsme slezly s kamarádkou Janou z kopce, vylezlo sluníčko.

Druhý den jsem šla po ránu těch včerejších 25 km trochu rozběhat do Jánských Lázní. Kochejte se se mnou:

Jeden z kostelů ve Svobodě

Tak na Kuksu si dneska nic nedáme

Odpočinek na Via Piete

Občerstvovačka na kolonádě

Kde je Anče?

A kde Kuba a hajnej?

Takže přijďte pobejt!

Bezlepkový běh

Tak kdyby se mohla celiakie léčit během v kukuřici, my tři budeme naprosto vyléčení. 

Už po výběhu z Hrabyně kolem památníku jsme dostali s Jiříkem od Jany upozornění, že dneska snad nepoběžíme kopřivami, ale část trasy povede polem, na kterém asi něco poroste. Vzrostlá kukuřice byla nařádkovaná akorát tak na nás. Ještě že nejsme žádní ramboši!

Já zas dala upozornění, že nejsem po měsíčním výpadku tak úplně ve formě, ale stejně mi to nebylo moc platné. Vlastně bylo. Na kopci na mně na chvilku počkali a dělali si srandu, že ti psi, co se tam venčili, snídají jen ty pomalejší.

Ale to bych té naší opavské sekci křivdila. Nakonec běželi se mnou kolem Oázy a doprovodili mně na cyklostezku na Kravaře.

Tam už jsem měla přistavený taxík - můj muž a pes, abych stihla včas dodělat a rozdat obědy.

Hrabyně - Přerovec - Podvihov - Raduň - Komárov - Kravaře - 23,5 km

(skoro) Ironman

absolvoval a sepsal Jiřík

Před uběhnutí 1. maratonu (2010) jsem začal uvažovat že bych si běhání mohl něčím zpestřit a lehce namotivován blogy Vl001 a Alamana byl jasnou volbou triatlon.

Koupil jsem na aukru starší silniční kolo a hurá na to :o)   V roce 2011 jsem absolvoval pár krátkých sprint triatlonů, ale bylo to na mě nějak moc rychlé a krátké. Tak jsem začal pokukovat po delších distancích a tajně i po ironmanovi.

Loni jsem v Praze v rámci Bigmana absolvoval halfironamana a jelikož jsme závod tehdy spojili s návštěvou příbuzných v Chýni u Prahy, tak si užila celá rodinka a bylo to fajn. No a když chtěla letos manželka opět za příbuznýma, tak jsem neváhal a registroval se na Českého železného muže, konaného opět v rámci Bigmana 6.7.2013 (www.czechbigman.cz). Nebo to možná bylo naopak a manželka mi to jen trpí – ale jela se mnou, ani moc neprotestovala a nakonec i celý závod skvěle fandila a dělala mi soukromou občerstvovačku :o)  Na oplátku prý můžu příští týden vymalovat celý byt :o)

Plavání

Už před závodem bylo jasné, že bude kvůli povodním plavání zkráceno.

Autem a lodí byli všichni odvezeni (prý) 3km proti proudu, mi se to zdálo výrazně méně. Vltava byla studená jak šlak a moc na tom nezměnil ani neopren :o)   

Až nás tam na 3x navozili všechny(viz. foto), bylo odstartováno a valili jsme si to po celkem slušném proudu zpět. Cíl jsme přeplavali asi o 150 metrů, obtočili se kolem 2 bójek a pak hurá proti proudu k molu. Tento úsek dal očividně některým (včetně mě) pořádně zabrat jelikož Vltava celkem tekla. To už tu byl ale výlez po schůdkách a za 26 minut jsem už byl v depu.  

V depu žádný stres – chci to přece nejen přežít, ale hlavně si to i užít. Takže se kochám celkem dlouho, pak se ještě vracím pro brýle, ale poslední pořád nejsem :o)   

Cyklistika

Nasedám na kolo a fičím to směr výpadovka Strakonická, kde se jede 180km v 9 okruzích. Pořadatelé ji pro nás ve směru do centra uzavřeli(vypadalo to jak policejní manévry), za což jim patří určitě dík.

Na kole jsem toho letos moc nenajezdil, 100+ tréninků bylo asi tak jen 7-8. Takže zázraky nečekám a ani se nekonaly :o)   Odhadovaný čas byl někde okolo 6:30, ale díky poměrně silnému větru, několika dešťovým přeháňkám a hlavně převýšení(naměřil jsem 1430m) to bylo trochu horší(6:50:51). Navíc se na konci už nejelo pocitově nic moc – v mokrém a po mokrém, navíc vítr.

Budu muset taky něco udělat s jízdou v hrazdě, protože ačkoli jsem se tomu celkem věnoval, tak asi na 110.km mě začaly (asi) z toho bolet kolena (vnější úpon svrchu) a pak už to bylo jen horší, takže jsem netrpělivě vyhlížel konec cyklistiky.

I přes bolavá kolena a zadek jsem byl nakonec s časem celkem spokojený, protože jsem to nechtěl před během moc hrotit a dojet do depa v trochu použitelném stavu, což se mi nakonec i podařilo.

Pozitivem byla občerstvovačka, kdy jsme si vše požadované při průjezdu nahlásili a než jsme se obtočili kolem kuželu, bylo vše nachystáno a obsluha se opravdu snažila podat vše krásně do ruky.

V depu na mě čekaly sice mokré, ale zato krásně chladící věci na běh :o)  Vzhledem k rostoucí teplotě se to celkem i hodilo. Akorát zevnitř mokré boty mi udělaly masakrózní puchýř přes celý prst :o) 

Běh

Na běh jsem se díky bolavému zadku fakt těšil. Nevím proč, ale běželo se mi úplně lehce, únava byla najednou pryč, kolena nebolely a zbytek jen přiměřeně. Prý jsem nejrychlejší běžec na trati – říkají na občerstvovačce. Hmm, pohotově odpovídám že to může být jedině tím, že zatímco já běžím 1.okruh, tak ostatní už kroutí šestý nebo sedmý :o)  Dokonce jsem se i nějakou náhodou přimotal k Petru Vabrouškovi a běžel s ním asi půl okruhu a trochu jsme pokecali. On už jako jasný vítěz jen vyklusával poslední okruh a já pak plynule přešel do 3.okruhu :o)

Krize přišla až v předposledním kole, kde trochu potrápil žaludek – dalšímu gelu řekl jasné NE! - 10 gelů je fakt maximum které jsem schopen v 1 dni pozřít :o). Tempo připomínalo spíše jogging, ale do chůze jsem naštěstí přejít nemusel.

V posledním kole jsem se ještě trochu hecnul a mírně zrychlil, celkový čas maratonu 3:45:54, v což jsem rozhodně ani nedoufal (čekal jsem to daleko horší po cyklistice-někde okolo 4:15).  

Závěrem:

Celkový čas 11:15:44 vypadá napoprvé celkem slušně, ale bylo to jen díky kratšímu plavání a po proudu. Kdyby mělo standardní délku a profil :o), bylo by nutné v mém případě k celkovému času připočítat cca 1 hodinu. Na plnohodnotného Ironmana si tedy budu muset ještě počkat (zřejmě příští rok Moraviaman nebo Slovakman).

Otázkou je, jestli jsem se na kole nešetřil až přespříliš? Možná by bylo lepší zajet kolo o 40-50 minut rychleji a pak běžet o něco pomaleji? A nebo by mi pak po 20km běhu došlo a měl jsem z toho pochoďák? Taktiku i trénink budu muset ještě dopilovat. Faktem zůstává, že napoprvé jsem měl z těchto vzdáleností obrovský respekt a možná i proto jsem se podvědomě trochu šetřil.

Závod se mi ale moc líbil a opravdu jsem si ho užil se vším všudy. Manželka si stačila přečíst brutálně tlustou knížku, tak byla taky spokojená :o)  Už teď se (doufám že oba) těšíme na další pokračování :o)

V neděli v 14.7.2013 v 8. 45 hod bude odvysílán televizní záznam na ČT sport z Czech BIGMAN FESTIVAL - PRAHA pod názvem BIGMAN 2013.(skoro) Ironman